Sporné přínosy globalizace

V posledních letech dochází ke stále většímu propojování světa nejen na ekonomické, ale i politické či kulturní úrovni. Zejména ekonomická propojenost se stává velkým problémem. Na jednu stranu máme (především z východu) levné výrobky, na stranu druhou nám ten samý východ ubírá práci.

Pro většinu lidí je hlavním kritériem při nákupu zboží (toho se týká většina problémů globalizace) cena. Dalším hlediskem, které vnímáme, může být kvalita. Ale země původu je, v drtivé většině případů, až na posledním místě. Sice může být tento údaj zavádějící (zboží bylo vyrobeno ve více zemích), ale právě země původu by nám neměla být lhostejná.

„Nekvalifikovaná pracovní síla v rozvinutých zemích je ohrožována levnou pracovní silou ze zemí rozvojových“[1]. V této větě se ukrývá, především pro Evropu, velký problém. Při nákupu zboží koupíme radši levnější zboží. To ale znamená, že „zaměstnáváme“ lidi z rozvojových zemí, někdy (byť nevědomě) i děti.  A také to znamená, že „sebereme“ práci někomu v Evropě, popř. v ČR. I v naší republice vyrabíme oblečení, boty, skleněné výrobky atd. Někdy i v mnohem vyšší kvalitě. Bohužel ale nelze cenou konkurovat východu.

Pokud nezačneme přemýšlet nad tímto důsledkem globalizace, tzn. „kde vlastně byl ten výrobek zhotoven?“, pak se bude krize v Evropě prohlubovat čím dál více. Nakupování zboží např. z Asie znamená méně práce pro domácí výrobce, kteří následkem toho část zaměstnanců propustí. Tito zaměstnanci budou mít méně finančních prostředků a tak opět dají přednost levnějšímu artiklu z východu. Tento kruh (či spíše spirálu, po které se řítíme dolů) lze určitým způsobem zastavit – stačí dávat přednost domácím, leč o něco dražším, výrobkům.

_{Dodatek k diskuzi: meritem tohoto článku je potřeba uvědomit si negativní vliv dovozu. Více dováženého zboží znamená méně práce pro občany naší republiky. Myslím si, že každý má nějakého známého pracujícího v odvětví, které může být postiženo levným dovozem. Pokud toto negativum globalizace pro někoho není dostatečným impulsem, pak nevím, co by ještě potřeboval.}

_{[1] ŠIKULOVÁ, MOKŘIČKA. Světové trendy v oblasti financí. In Evropské finanční systémy 2009. Brno: Masarykova univerzita, 2009}